Jiří Máslo byl jedním z těch, kteří na podzim v roce 1996 stáli u zrodu Novin Náchodska. Nečekaný odchod šokoval i jeho tehdejší kolegy, kteří na něj zavzpomínali:

„Svérázný, tvrdohlavý, neústupný, občas konfliktní, příliš neuznávající autority na všech úrovních, ale také talentovaný novinář. Tak jsem ho poznal, když jsem začátkem podzimu roku 1996 nastoupil jako zástupce šéfredaktora a editor do právě se rozjíždějících Novin Náchodska, pozdějšího Náchodského deníku,“ vzpomíná na bývalého kolegu Hynek Šnajdar.

„Jirka Máslo, řečený Jim, podle zkratky, kterou se podepisoval pod svými autorskými články, byl navzdory menšímu vzrůstu nepřehlédnutelnou personou. Charakteristické u něj bylo, že byl v několika vteřinách tam i onde. Kdo ho neznal, mohl kvůli jeho svéráznému „designu“ nabýt dojmu, že má před sebou nějakého ztroskotance. Ale zdání klamalo. Za neortodoxní fasádou byl velmi inteligentní muž, který se nebál jít do vzájemných střetů a myslím, že to dělal s velkou chutí.

To jsem poznal hned na začátku, když jsem četl všechny články tehdejších novinářských začátečníků v redakci včetně těch Jirkových. Ten už měl sice praxi v rozhlase, ale s psaním zpravodajských materiálů zkušenosti neměl žádné. Jeho doménou bylo, že z vypovídajícího článku, který si zasloužil maximálně deset řádků, Jim vytvořil skutečný ukecaný román. Když jsem ho zkrátil, změnil titulek a seřadil informace podle důležitosti, byl oheň na střeše. Toto úmorné období trvalo zhruba rok, než se Jirka vypracoval a nerad uznal, že jeho dosavadní cesta nebyla ideální. Tím jsme se sblížili.

Velmi brzy se ukázalo, že jeho novinářská kariéra má našlápnuto sice lokálním, ale investigativním směrem. Rád se zabýval policejními svodkami, chodil na soudní přelíčení a vybíral si kontroverzní témata z náchodské radnice. V tomto směru se opravdu našel. Radní v Náchodě ho fakt nemuseli, protože Jirka objevoval věci, které měly zůstat skryté. Navíc když ho vyhodili dveřmi, přišel záhy oknem.

Rád také vzpomínám na naše hovory při obědech v náchodských restauracích. Jim byl sice téměř abstinent a nekuřák, nicméně v gurmánském směru si vybíral co nejméně zdravé pokrmy, které zapíjel v hojném množství Coca-Colou. Pak z Deníku odešel a nastoupil do hradeckého rozhlasu. Naše cesty se rozešly a v posledním období jeho života jsem ho viděl ve stánku s kávou, medem a hořickými trubičkami na náchodském náměstí, kde jsem s ním zhruba před měsícem naposledy mluvil.

Pak už mě dostihla ta fatální zpráva, že Jirka, řečený Jim, odešel předčasně na onen, možná, že zase novinářský svět. Na Jirku Másla se dá však jen stěží zapomenout, v mém novinářském životě zanechal určitě nesmazatelnou stopu.“

Na „Džima“ zavzpomínala i někdejší dlouholetá redaktorka Náchodských Novin Jana Švecová, která má ve vzpomínkách ukotvené zejména prožité usměvné příběhy.

„To jsme se tak jednou domlouvali, kam zajdeme posedět, pojíst a popít a Jim věrný svým stravovacím návykům tvrdě prosazoval podnik s tradiční českou kuchyní. Leč v restauracích připadajících v úvahu měli obsazeno nebo zavřeno, a tak jsme k Jimově velké nelibosti skončili v pizzerii. Naštěstí měli v nabídce i steak (což sice není smažený řízek, ale představuje menší zlo než zeleninový salát). Po dost dlouhém čekání se před netrpělivým a natěšeným Jimem konečně objevila krmě, ale ouha – nikoliv steak, nýbrž mořské plody na salátovém lůžku! Popletená objednávka u nás ostatních vyvolala škodolibé nadšení, zatímco Jim přivolané servírce štítivě ukazoval lososově růžové „housenky“ a rozhořčeně se dožadoval vysvětlení. Ačkoliv si musel na jídlo ještě chvíli počkat (salát se podařilo reklamovat), byl i přes tuto nepříjemnost tak nějak novinářsky ve svém živlu, protože mohl řešit problém, argumentovat, dožadovat se spravedlnosti a nápravy.

Těžko popsat v krátkosti tak výraznou osobnost, jakou byl Jim/Máslič. V redakci tvořil nenahraditelný článek naší party. Vidím ho u počítače u okna, u ucha věčně přilepený telefon, po ruce vždy nějakou sladkou laskominu, kterou jsme mu s oblibou schovávali. Nikdy si nelámal hlavu se svým dress code: v létě košile, bermudy, sandály a nepostradatelná igelitka. Jeho novinářskou parketou byla kontroverzní témata, zahryznul se a nepustil a občas ho jeho důslednost zavedla až na tenký led. Reportáže z regionálních vesnic s poklidným během dní naopak ochotně přenechával nám ostatním, pokud tedy zrovna nehrozil na úřadě korupční skandál nebo tam nevyloupili obecní pokladnu.

Když jsem se dozvěděla smutnou zprávu o Jimově odchodu do novinářského nebe a snažila se ji zpracovat, vynořily se mně právě tyto vzpomínky – vtipné a veselé, protože vtipný a veselý Jim i přes svou zarputilost dokázal být, třebas někdy i proti své vůli. Jime, ať máš tam nahoře hojnost dozlatova vysmažených řízků a bramborového salátu a zmrzlinových pohárů a půllitry mulťáku. No a taky aby ses nenudil sem tam nějaký ten námět na článek. Ono žádné nebe není bez mráčku!“