Byla jsem neposedná a občas jsem klečela s pravítkem na rukou

Na první třídu si dobře pamatuji. Učila nás paní učitelka Tiburcová a já jsem byla taková neposedná. To, co nám vykládala, tak mě moc nezajímalo. Stále jsem pozorovala oknem, co se děje venku a hned jsem to také hlásila. Například jsem začala volat: Jé, paní učitelko, támhle letí krásný ptáček. Po čase jsem se ale uklidnila a začala se věnovat více učení. Paní učitelku jsem měla ale ráda a hodně nás toho naučila.

Učení mě stejně moc nebralo, ale na poříčskou školu ráda vzpomínám. V té době se používaly ještě tělesné tresty, a tak jsem občas také klečela s pravítkem na rukou. Vzpomínám, jak jsem jednou běžela ze schodů a vrazila do pana ředitele. Ten si mě vzal do ředitelny a musela jsem klečet. To se mně z toho udělalo nevolno, že jsem musela jít domů. Tatínek šel do školy a panem ředitelem si to vyříkali. Se zapisováním poznámek se začalo až později.

Výuka a škola se od té doby hodně změnila. Za nás například ještě nebylo ústřední vytápění a v každé třídě se topilo v kamnech, které obsluhoval pan školník.

Milada Rojšlová, rozená Ťoková, 93 let, bydlela ve Velkém Poříčí, dnes žije v Justynce v Hronově

Do školy jsme chodili i v sobotu

Co si vybavím s prvním září? Na první třídu si vzpomínám poměrně málo. Chodil jsem do základní školy v Náchodě, ul. Komenského. Vím, že mě škola docela bavila. Především čtení. Jak jsem se naučil číst, chodil jsem pravidelně do knihovny. Měli jsme hodnou paní učitelku, na kterou vzpomínám rád. Také si vzpomínám, že jsem chodil do školy i v sobotu. Když bylo dobré počasí, učili jsme se mimo školu, někde venku, v lese, na louce. Učili jsme se a paní učitelka nám vyprávěla.

Více se mi vybavují jiná první září. Například 1.září 1968. Nechtěli jsme se učit ruštinu. Paní učitelka nám vysvětlila, že je dobře znát řeč svých nepřátel. Za nějaký čas z ní byla „souška" učitelka a tvrdila, že nikdy nic takového neřekla.

Smutné první září bylo v roce 1970. Z 31.srpna na 1.září zrušili organizaci Junák a začal tlak na začlenění do Pionýra. Veselejší první září jsem zažil na střední škole. Třídní učitel zjistil, že v třídní knize, ve výkazech a ve všech dokumentech má místo Molík napsáno Holík. Kvůli mně musel vše přepsat, protože mu neseděl abecední pořádek. Dlouho jsem byl jediný, jehož jméno si pamatoval. Prvních školních dnů jsem zažil celkem sedmnáct a docela rád na tuto dobu vzpomínám.

František Molík, Náchod

Po cestě do školy jsme se zdravili s každým pejskem za vraty

Do 1. třídy jsem chodila na malé vesnici. Byla to dvoutřídka, takže jsme byli společně se 3. třídou. Bylo nás šest, tři holky a tři kluci.

Vzpomínám si na pana učitele, měl výraznou osobnost, byl tak akorát přísný, spravedlivý i přívětivý. Měli jsme v té 1. třídě tak trochu školu hrou. Dostali jsme totiž mimo jiné i hračky a učili se pomocí nich počítat a zdokonalovat i v jiných dovednostech. Tehdy nikdo nikoho nikam nevozil,tak jsme chodili do školy dva kilometry pěšky, ale na to jsme si rychle zvykli.

Po cestě jsme se pozdravili s každým pejskem za vraty, tak jsme vždy došli na poslední chvíli. Je to ale tak dlouhá doba, že jsou to všechno už jen takové střípky vzpomínek.

Galina Jarošová, Jaroměř, 51 let