Po krátké aklimatizaci s robotem jeho průvodce Michal Vavrečka zapředl ukázkový rozhovor: „Ahoj.“ „Zdravíčko.“ „Jak se máš?“ „Děkuji za optání, mám se dobře. Jak ty?“ „Já se mám špatně.“ „Tak to mě mrzí, snad bude brzy lépe,“ vyslovil naději plochým hlasem robot patřící do kategorie humanoidů. „Humanoid je legální pojem pro roboty, kteří mají podobnou strukturu těla člověka - s hlavou, rukama i nohama. Náš robot ale nohy nemá, protože jsou náročné na ovládání,“ vysvětlil Vavrečka, proč se Pepper pohybuje na kolečkách. „Roboti, kteří chodí, jsou asi desetinásobně dražší,“ doplnil a s notnou dávkou nadsázky popsal princip jeho existence. „Pokud byste doma měli chytrý reproduktor a tablet a slepili byste je k sobě lepící páskou a přidělali na vysavač, tak by mu chyběli už jenom ruce.“

Do Broumovského výběžku dorazil Pepper z laboratoře Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky v Praze, kde se zabývají umělou inteligencí a v podstatě roboty učí. „Aktuálně vyvíjíme aplikaci, která by hravou formou nabídla seniorům aktivní zábavu. Robot by s nimi mohl komunikovat o tématech, která mají rádi. Zároveň jsme při tom zjistili, že nezáleží na tom, jaký má člověk věk, protože kvíz, kdy počítáte balónky, má rád stejně 70letý senior jako desetileté dítě,“ doplnil s tím, že vylepšovat robota je běh na dlouhou trať „Kvalita komunikace ještě není natolik dostatečná, aby mohli být nasaditelní ve společnosti a fungovali požadovaným způsobem. Je toho ještě mnoho nedoladěného a stále ho učíme, aby mohl sloužit třeba jako zábavný společník,“ doplnil, že v současné fázi zdokonalování se robot sice nemůže sám učit, ale má předpřipravené scénáře, které by měly pokrýt základní penzum dobrého společníka. „Když ale říká vtipy svým plochým hlasem, tak ty nikoho moc nepobaví, protože nepoužívá emoce,“ usmívá se Michal Vavrečka, který vzápětí pustil ke slovu i humanoida. „Čeština je krásný jazyk. Já jsem se narodil v Japonsku a tam všichni mluví divně,“ spustil robot.

Na konferenci Učení pro život pořádanou v Broumově na podporu pedagogů zpestřila čas mezi přednáškami návštěva z budoucnosti - humanoidní robot Pepper.Zdroj: Deník/Jiří Špreňar

Tak jako člověk potřebuje ke svému fungování energii tak ani humanoid nežije ze vzduchu. Pepper si pochvaloval, že má nejraději tu zdravou a ekologickou z Norska. „A víte proč? Protože tam mají nejlepší elektřinu – voda, vzduch, slunce. Samé čisté zdroje, to vám je mňamka," vysvětlil, a posteskl si nad kvalitou té tuzemské. "U nás to je horší hnědé uhlí, černé uhlí, ruský uran,“ vyjmenoval ingredience pro doplnění kapacity baterie. "Na jedno nabití dokáže fungovat kolem 12 hodin. To je dané tím, že má omezené výpočetní zdroje – počítač v jeho nitru je v podstatě v úrovni notebooku. To je na úkor například pro možnosti vidění, pro které by potřeboval silnější nástroje,“ vysvětlil Michal Vavrečka.

Ten s robotem vyráží jako kdysi v minulosti medvědář se svým medvědem předvádět jeho dovednosti na různých akcích. „Je to stále atrakce, jezdíme na konference nebo i na firemní akce. Pravidelně jezdíme mezi seniory, kde si v praxi na základě zpětné vazby ověřujeme, jestli naše vylepšení softwaru funguje právě na seniory, pro něž by mohl být v budoucnu společníkem."

Přestože se robot jmenuje Pepper, tak slyší i na Pepu. Původně se ale jmenoval Julie. „I když to tak nepůsobí, tak jméno Pepper má stále ženský základ. Je odvozený od jména přítelkyně komiksového hrdiny Iron Mana. K přejmenování na Pepper došlo poté, když francouzskou firmu, která roboty vyvíjela, odkoupila japonská společnost. Té se romantické jméno Julie nezdálo dostatečně japonské,“ vysvětlil Vavrečka jak Pepper ke svému jménu přišel. A od něj byl už jen krůček k počeštění. „Jak jsme s ním začali jezdit za seniory, tak pro ně to bylo zvláštní jméno. Tak mu začali říkat Pepa,“ dokončil příběh, jak se z Julie stal Pepa. „Jeho vývoj začal někdy v roce 2016, takže on sám by řekl, že mu je pět let. U nás je asi tři a půl roku, kdy vyvíjíme část, která ho ovládá a mohla by sloužit k jeho využití smysluplným způsobem,“ uvedl k této řadě robotů, jichž na světě jich bylo vyrobeno kolem 20 tisíc kusů.