Událost starou více než 76 let si v sobotu připomněli v kostele sv. Markéty. V komorní rodinné atmosféře P. Benedikt Kolaja, převor a novicmistr břevnovského kláštera, zde sloužil mši smíření za zavražděné starší spolu bratry – Albana Prauseho a Ansgara Schmitta, kteří byli po válce bez soudu a důvodu zavražděni. „V naší řádové tradici je, že každý den se modlíme za naše zemřelé. Jejich tragický osud je pro osobní v tom, že je přijímal do řádu arciopat Anastáz Opasek, který je znal osobně. Cítím závazek v tom pokračovat a proto jsem přijel a odsloužil zde za ně mši,“ uvedl Kolaja.

Po odsloužené mši se její účastníci odebrali na místo, kde byli oba kněží popraveni. Při cestě míjí břevnovský převor šonovskou faru. Kdysi honosný objekt je na pokraji zkázy. „Když to vidím, tak mé srdce pláče. Cítím velkou úctu vůči naším předkům za to, co vybudovali. Je to velká zodpovědnost i závazek – předat dalším generacím to co máme v co nejlepším stavu. Když vidím šonovskou faru, tak to je něco hrozného. Jsem vyučený klempíř, takže dokážu ocenit práci šikovných rukou. Klobouk dolů před tehdejšími řemeslníky, ale tahle současnost nesmírně bolí,“ mrzí Kolaju, že soukromý vlastník, který kdysi získal objekt za symbolickou korunu, ho nechává chátrat.

Slušné podzimní počasí je vhodnou dobou k tréninku budoucích účastníku silničního provozu na dětském dopravním hřiště v Bělovsi.
Na dopravním hřišti se děti učí opatrnosti, obratnosti a předvídavosti

K vraždě došlo 24. srpna 1945. „Oba kněží byli odvlečeni z fary a na tomto místě byli zavražděni,“ dívá se z cesty na kraj lesa, kde nerovnost v terénu napovídá, že právě zde mohla být vyhloubená mělká jáma, v níž zastřelení kněží skončili. „Podle informací byli jejich kati hodně opilí. Předpokládáme, že oba bratři tušili jaký osud je čeká a cestou si ještě před zavražděním stačili navzájem udělit absoluci čili rozhřešení,“ dodává v místě, kterému se po tragickém konci duchovních nyní říká

Oba zavraždění kněží byli benediktiny kláštera v Broumově. Páter Alban Prause původně vyučoval na klášterním gymnáziu. Odtamtud se uchýlil na šonovskou farnost, kam mu osud po konci války zavál jeho někdejšího studenta - 23 let mladšího spolubratra Ansgara Schmitta. Ten se vrátil na Broumovsko z britského zajetí, když byl v Africe jako odvedenec wehrmachtu zajat.

Na místě popravy připomíná osud obou zavražděných kněží tři metry vysoký dřevěný kříž. Ten před deseti lety vyrobil a posledních 500 metrů na svých bedrech nesl Stanislav Pitaš. „Chtěl jsem uctít jejich památku,“ říká Stanislav G. Pitaš, který na tabulce s doplňující informací sám sebe označuje za „ateistu rebela bez příčiny“.

V anketě na jméno ubourané skály se sešlo několik desítek návrhů. Zvítězila Pána rána odkazující na Pánovu cestu, u níž skála stojí.
Ubouraná skála má jméno – zvítězila Pánarána před Otesánkem a Němým

Oba kněží nebyli ale jedinými oběťmi. Stejný osud potkal ještě o měsíc dříve i faráře ze Zdoňova Celestina Baiera a jeho hospodyni Terezii Prochaskovou. Hospodyně měla příbuzné, kteří si pronajali část farního objektu. 10. července vojáci provedli domovní prohlídku na zdoňovské faře a ve všech objektech, které k ní patřily. V seníku nad farní stodolou byla objevena lovecká puška, kterou si tam bez vědomí faráře ukryl Robert Rücker ze Zdoňova, jenž měl stodolu dlouhodobě pronajatou. Při razantní prohlídce samotné fary mělo být podle československých orgánů objeveno několik dalších loveckých zbraní, vojenský bodák a údajně také pancéřová pěst (to ale svědci z německé strany odmítají). „Ale Bůh suď jak to ve skutečnosti bylo – určitě nebyl tehdy problém nějakou zbraň na správné místo podstrčit,“ krčí rameny P. Benedikt Kolaja.