Letos tomu bude již dvacet let, co funguje Záchranná stanice pro zraněné živočichy v Jaroměři. Za tu dobu přijala přes deset tisíc volně žijících živočichů v nouzi, z toho se jich přes pět tisíc navrátilo do volné přírody. Po celou dobu své existence však bojuje s nedostatkem finančních prostředků i kvalitních, zkušených a citlivých ošetřovatelů. A klacky pod nohy přibývají. „Letos situace vygradovala tím, že krajský úřad snížil podporu všem ekologickým projektům o 50 procent,“ říká předseda Jaro Jaroměř David Číp, který se neúspěšně pokoušel krizovou situaci řešit i s hejtmanem.
„Dostávali jsme od krajského úřadu 300 tisíc korun ročně když se to někdy povedlo, tak ještě dalších 150 tisíc na ekologickou výchovu na různé akce a aktivity pro veřejnost. Letos to bylo tak, že jsme si mohli požádat maximálně o 150 tisíc a o 70 tisíc. Sice jsme peníze dostali v plné výši, ale celkově je to ponížení o 50 procent,“ mrzí Davida Čípa krok kraje.
Následkem toho kmenové řady záchranné stanice opustili někteří tahouni, kteří zde nemohou za nedůstojných podmínek nadále pracovat.
Není možné pracovat jen na půl plynu
„Začala sezóna, všichni po nás chtějí zachraňovat zvířata, ale my jsme personálně paralyzovaní. Když ale zvíře odmítneme, tak je oheň na střeše, protože lidé nedokážou pochopit, že se za stávajících podmínek nedokážeme postarat úplně o každé zvíře, které by to potřebovalo,“ mrzí nynější stav věcí Davida Čípa, podle něhož je tento stav věcí opravdu neudržitelný a nefunkční.
„Naše stanice tím začíná postrádat svůj základní smysl, protože ji ze všech uvedených důvodů není možné provozovat na půl plynu. Jednáme s krajským úřadem co s tím, nějaká řešení se snad rýsují, ale akutní problémy musíme řešit teď hned,“ je si vědom závažnosti situace.
Proto se obrací na veřejnost s prosbou o pomoc: „Hledáme zatím jen dobrovolné schopné a svědomité ošetřovatele, kteří by pod naším odborným dozorem byli ochotni vypomáhat s péčí o ptačí a savčí mláďata. Pokud se nám mezitím podaří dořešit problematiku financí a stanici do konce roku neuzavřeme, ti nejšikovnější by se mohli práci záchranáře později věnovat profesionálně.“
Mláďata potřebují zodpovědnou péčiZ každého zachráněného „klienta“ Záchranné stanice v Jaroměři má David Číp (na snímku) radost. V poslední době ale příliš důvodů k úsměvu nemá.
„Pokud si myslíte že by jste zvládli se stoprocentně postarat o ptačí nebo savčí mláďata, napište nám prosím na jarojaromer@seznam.cz. Ale pouze vážní zájemci a nejlépe ti kdo mají nějaké zkušenosti – mládě sýkorky opravdu není pes, kočka, morče nebo křeček a potřebuje mnohonásobně větší péči,“ upozorňuje předem případné zájemce, kteří by chtěli pomáhat zvířatům v nouzi.
„Trochu se tohoto experimentu totiž děsíme, a proto jsme jej odkládali na dobu, kdy bude opravdu nejhůř. Hrozí že se nám teď ozve spousta lidí, kteří se budou chtít zapojit, my budeme desítky z nich zaučovat, polovina jich odpadne hned, druhá polovina do dvou týdnů - většina mláďat v jejich neodborné péči uhyne, a my tím jen ztratíme další desítky hodin času a ve finále budeme mít možná jednoho, v horším případě ani jednoho schopného dobrovolníka, který se dokáže o mláďata správně postarat. Ale zkusme to. Třeba to dopadne dobře, anebo alespoň budeme vědět že tudy cesta (také) nevede,“ netroufne si odhadnout David Číp.
Jiří Řezník