I smrtelně jedovaté houby u nás rostou, např. muchomůrka zelená - Amanita phalloides, vláknice načervenalá - Inocybe erubescens a další…

Z tohoto důvodu bych se chtěl zmínit o některých zaměnitelných houbách:
Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) je chuťově vynikající jedlá houba, nesmíte ji však z neznalosti či nedostatku zkušeností zaměnit např. za muchomůrku tygrovanou (Amanita pantherina), či muchomůrku citronovou (Amanita citrina) – obě jsou jedovaté.

Podobný případ může nastat u jedlé muchomůrky šedivky (Amanita spissa), vhodné do bramborové polévky a jedovaté muchomůrky porfyrové (Amanita porphyria). Obě totiž shodně voní po syrových bramborách a jsou si podobné.

Často je u nás sbírána a oceňována jedlá opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) , ale opět se nesmí zaměnit za zrovna tak v trsech rostoucí podobnou třepenitku svazčitou (Hypholoma fasciculare) či dokonce čepičatku jehličnatou (Galerina marginata).

V součastné době roste v přírodě řada pečárek- „žampionů“.
Pečárka polní (Agaricus campestris), je dobrá jedlá houba , ale záměna za podobnou, leč jedovatou pečárku zápašnou Agaricus xanthoderma může podle zkonzumovaného množství či citlivosti“ houbaře“ vyvolat přinejmenším trávící obtíže.

Na závěr bych uvedl běžnou záměnu hřibu smrkového (Boletus edulis) či suchohřiba hnědého (Xeroconus badius) za nejedlý hřib žlučník (Tylopilus felleus). Při přípravě si zkazíte jeho hořkostí pokrm.

V případě „nehody“ - záměny- pár rad na konec:

Co nejdříve vyvolat zvracení,
Pročistit organismus alespoň madicinálním černým uhlím.
Zachovat vzorek houby, pokrmu pro lehčí určení léčby z otravy.
Kontaktovat lékaře – čas hraje důležitou roli - Čím dříve, tím lépe.


Jiří Pavel