Vedle vojenského průvodu, výstřelů z kanónů, klapotu koňských kopyt i ryku bitevní vřavy je čekala také nabídka umu starých řemesel, kterou letos rozšířil netradiční pivní košt.

„Šance je ekvivalent ke slovu hradba. Šancovák je místní název pro fanatiky, kteří se kolem josefovských šancí pohybují a opravují je,“ vysvětluje původ označení Karel Kulhavý, který patří k prvním josefovským šancovákům. „Začínali jsme v 60. letech s opravami hradeb u nynějšího vstupního areálu. Byly nějaké přestávky, ale jsem trochu pamětník,“ usmívá se pod mohutný knír Karel Kulhavý. Právě jeho tvář zdobila láhev jednoho ze dvou druhů piv. „Myslím, že jsem polotmavý ležák, ještě jsem se ale neviděl, ani nekoštoval. To si nechám až po vojenské slávě.“

Na druhé etiketě se vyjímala podobizna Vladimíra Jirouše. Ten si vysloužil tuto čest za splnění dětského snu. „Chtěl vidět model josefovské pevnosti. Protože se ale nenašel nikdo, kdo by jej udělal, postavil to sám,“ připomněl Karel Kulhavý přínos Vladimíra Jirouše, který se ale Josefovského Šancováku nedočkal… „Bohužel na začátku roku odešel na věčnost, takže to pivo je i taková vzpomínka na něj.“

Jiří Řezník