Kniha přibližuje chatu na Rezku u Nového Města nad Metují, kterou Jurkovič vystavěl pro podnikatele Roberta Bartelmuse, s jehož dcerou se později oženil. Ve svém charakteristickém stylu, spojujícím lidové umění se secesí a s anglickým stylem bydlení, který autor knihy označuje za pohádkový, Jurkovič poté pro bratry Bartoně vytvořil proslulou útulnu v metujském pekle. Lukeš poznamenává, že dojem z ní kazí stánky umístěné v jejím bezprostředním okolí. Po letech příprav pak architekt dokončil i chatu na Dobrošově s charakteristickou šestihrannou věží.

Samostatná kapitola knihy se věnuje Jurkovičově přestavbě zámku v Novém Městě. Autor uvádí, že exteriéry zámku, včetně kryté lávky do zahrady, svědčí o tvůrcově talentu, pokoře a invenci.

Do Náchoda kniha směřuje v pojednání o moderní architektuře města. Připomíná mj. hotel U Beránka od Aloise Čenského, kde autor kritizuje vybavení stravovacích provozů „nepříliš vkusným současným designem".

Zastavuje se též u Janákovy vily pro Josefa Bartoně pod zámkem a přibližuje i jeho dům Na Kamenici od Otakara Novotného, stejně jako Janákovu Městskou spořitelnu s byty a lázněmi. Čtenáře pak může překvapit sdělení, že autorem řadových domků na náchodském Vyšehradě je věhlasný architekt Adolf Loos.

(mei)