Kliknutím zvětšíteDruhý únor je již déle než čtvrt století připomínán jako Světový den mokřadů. Mokřady ale byly v minulosti vnímány jako zbytečné, byly vybagrovávány, zasypávány zeminou a ničeny. Proč mají tedy svůj sváteční den a jsou vůbec potřebné?
Mokřady jsou jedny z nejužitečnějších a v klimatické krizi nejpotřebnějších biotopů vůbec. Jsou schopné zadržovat lépe a déle vodu než například jen samotné tůně či rybníky. Umožňují dlouhodobý odpar a tím chlazení krajiny, poskytují domov nesčetným druhům organismů jak živočišné tak rostlinné říše. Bez mokřadů do budoucna nebudeme moct existovat protože to jsou právě ty nejdůležitější zdrojnice pramenů, potoků, rybníku a řek. Mokřady jsou srdcem vodního režimu. Pokud chybí mokřady, krajina vysychá a jedním z nejdůležitějších posláním lidstva a nejdůležitější veřejným zájmem je právě navrátit mokřady do krajiny.
Jiří Malík, předseda spolku Živá voda a člen Výboru pro krajinu vodu a biodiverzitu při Radě vlády pro udržitelný rozvoj.
Začal jste s obnovou mokřadů před šesti lety ve Zdoňově. Co vás k tomu vedlo začít v lednu hloubit tůně?
S návratem vody do krajiny jsem začal již v roce 2005 kdy jsem založil spolek Živá voda. Ale dělali jsme jen klasické věci občas nějakou tůň - tedy nic co by změnilo chaotický systém vodohospodářských opatřeních ve státě. Před šesti lety jsem měl s kolegou Lukášem Pannym nápad, že bychom zmapovali a navrhli úpravy na nějakém velkém území a vybrali jsme si Zdoňov, protože tady jsem prožil dětství a území perfektně znám. Viděl jsem jak vysychají toky a prameny které ještě za mého dětství neměly s vysycháním žádný problém. Do té doby neslýchaným návrhem navrátit vodu na obrovské území 20 km čtverečních najednou, jsme chtěli vidět v praxi, proč stát neumí takovou věc zařídit. A na základě toho jsme postavili projekt pro stát a pro lidi. Aby se dala zadržovat voda po celých plochách jednotlivých menších povodí a vznikla metoda, která umožní návrat vody do krajiny a adaptovat celé státy na klimatickou změnu pakliže bude metoda použitá všude tam kde možno na celém území daného státu.
Ochraně přírody se věnujete desítky let - jak na vaše počínání hledí akademická veřejnost, že v podstatě "lidé z ulice" chtějí pro ně možná nevědeckým způsobem udržet vodu v krajině?
Máte pravdu, že část expertů se zpočátku na náš projekt, který zahrnuje i spolupráci s místní veřejností, dívala skrz prsty. Ale dnes již je projekt přijímán nejenom na národní, ale i mezinárodní úrovni. Získal řadu ocenění. A i právě pro nejsilnější inovací našeho postupu, kterou je zahrnutí lidí z ulice do procesu mapování krajiny a navrhování nových opatření pomocí studie proveditelnosti. Samozřejmě, že to nemůže dělat každý a je nutné podstoupit náročné tři a půl denní školení a pak zhruba půlroční až roční práci na studii proveditelnosti v místě, kde ten daný člověk žije s tím že Živá voda mu poskytuje patřičnou podporu než studií dokončí. Tím je také řečeno, že je za tím obrovská práce po mnoho let a stojí zatím již poměrně velký tým lidií, který se mi podařilo sestavit, a který usilovně pracuje na systémové změně krajiny v ČR s potenciálním výhledem, že bychom naší metodou napravili celou Evropskou unii.
Jak vidíte možnosti rozšiřování mokřadů do budoucnosti? Mají o ně po pilotním modelu Zdoňov zájem i jinde?
Posledních několik let se v celé České republice snaží spousta fyzických osob, firem, nevládních organizací i stát o navracení mokřadů do krajiny, o navracení tůní, rybníků nebo budování nových či o znovu napravení dříve poškozených vodních toků. Zatím je tato snaha ale stále sporadická a chaotická vzhledem k nutnosti napravit hydrologický režim na celé rozloze státu. Výjimku právě tvoří náš projekt, kdy máme vyškoleno už 150 lokálních koordinátorů kteří zhruba na 1300 km čtverečních z různých míst v republice již dokončují nebo začínají své studie.
Vaší práci si významně všímají i v zahraničí…
Ano, to potěší… Nejvíc si vážím dvou ocenění. Prvním je to, že jsme se za rok 2019 dostali do šesti nejlepších míst na světě v soutěži Stockholm Water Price, což je něco jako nobelovka za vodu.
Druhým oceněním, kterého si vážím asi nejvíce ze všech, je skutečnost, že se náš model dostal do pracovního seznamu Evropské unie jako jeden z 15 nejlepších adaptačních strategií EU. Když se ale na ten seznam podíváme, tak se většinou jedná vládní řešení na úrovni států. Nevládní organizace jsme tam patrně jenom my. A z těch 15 strategií se ale jen dvě zaobírají skutečně systémově adaptací krajiny na klimatickou změnu.
Co byste si nejvíc přál aby se stalo s vaším modelem?
Byl bych nejraději kdyby stát a celá Evropská unie převzala naši metodu do svých strategických a adaptačních politik. Těším se na chvíli - a pevně věřím, že se toho dožiji - až se budeme moci všichni na internetu podívat na naše mapové dílo "Krajinný plán adaptace ČR na klimatickou změnu" zpracovaný už na celé ploše naší země. A pak se moc těším na to až budeme mít první pilotní území Zdoňov dokončený i realizačně. Doufám, že i vaše noviny budou této slavnostní chvíle účastny.
21
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
