Čtyři křídla, dvě nádvoří, pět podlaží zahrnující i rozsáhlé sklepní prostory a půdu tak prostornou, že se dala rozdělit na další dvě patra. Bývala vojenská nemocnice v pevnosti Josefov byla v době svého vzniku mimořádná. Za více než 230 let své existence zažila vypjaté časy, kdy zde bývaly v dobách válečných konfliktů stovky pacientů, dotkla se jí epidemie cholery i smrtící horečky. Měla se stát „Ostrovem naděje“, což byl název pro ambiciózní, ale utopistický vězeňský projekt ze začátku tisíciletí. V současnosti už déle než dvě dekády chátrá. Právě neutěšený stav, který dělá vrásky vedení města, je ale vyhledávaným filmovým místem, a tak se tamní prostory objevily v řadě českých i zahraničních filmů.

Filmaři budovu alespoň občas trochu zušlechtí. „V této místnosti a na této chodbě se natáčel v roce 2013 povídkový cyklus Škoda lásky. Bylo to o psychiatrické léčebně,” zmiňuje dlouhodobý průvodce a znalec objektu Tomáš Jirouch povídkový cyklus o lásce ve všech jejích podobách podle námětů známých českých spisovatelů.

V Josefově režisér Jan Hřebejk natočil nakonec 11 obrazů. Tehdy už jel do pevnosti najisto – kouzlo opuštěných budov objevil už před rokem 2000, kdy při natáčení úspěšné okupační komedie „Musíme si pomáhat“ objížděl vytipovaná města a městečka, ale postupně si všechna ze seznamu uchazečů vyškrtával. „Byl utrmácení a zklamaný, až vystoupil v Josefově a zůstal jako opařený,“ připomíná Jirouch.

| Video: Youtube

Jan Hřebejk se do prostor vojenské nemocnice a jejího okolí opět vrátil v roce 2017, když natáčel trilogii Zahradnictví.

V Josefově se natáčelo spousta dalších filmů - ve velkofilmu Úkryt v zoo o druhé světové válce si Josefov pro změnu hraje na varšavské židovské ghetto. V reklamě na Staropramen zase na Smíchov. Jedním z posledních byla i Božena, pojednávající o největší české spisovatelce.

„Do budovy se dá vejít z vnitřní strany ze 14 vchodů. A z vnější z města jsou nejméně tři, ale pouze jediný je průchozí,“ říká Tomáš Jirouch. Dnes je objekt, který má z vnitřní strany celkem 148 oken, zcela nevyužívaný. Jedinou nedávnou výjimku tvořil umělecký festival Špitál Art, při němž umělci v prázdných místnostech nalézali neopakovatelnou atmosféru pro vystavování svých děl. „Současná úprava objektu pochází z 20. století. Takže dnes, když uvidíte nápis nějakého oddělení, bude to buď dílo Rusů, kteří tady pobývali po roce 1968, což dokazují nápisy v azbuce. Nebo to bude dílo filmařů.“

Nemocnice pro 1200 pacientů

Budova je součástí pevnostního města Josefov, které se stavělo mezi roky 1780 a 1787. V době svého dokončení byl Josefov nejmodernějším bastionovým pevnostním městem v Evropě. Slavnostního předání vojsku se zúčastnil 16. září 1787 i císař Josef II., po němž je pevnostní město pojmenováno. A ten den navštívil i právě rozestavěnou nemocnici, a dokonce navrhl i některé její dílčí úpravy. Po dalších dvou letech intenzivní práce byla nemocnice dostavěna a hned budila značnou pozornost - obor lékařství se teprve začal rozvíjet a něco podobného jinde nebylo k vidění. 

„Nemocnice měla kapacitu neuvěřitelných 1200 pacientů, kteří byli umisťováni pouze do prvního patra budovy. V přízemí byly původně nemocniční kuchyně, velitelství, sklady zdravotnického materiálu a další. Osvětlení tehdy poskytovaly lampy a topilo se v železných kamnech. Podlaha v místnostech byla dřevěná ze silných fošen. Vojáci spali na kavalci se slamníky, místnosti stály vojenské schody stoly. Chodby byly opatřeny velkými do kosočtverců kladenými kostkami a dunění kroků se rozléhalo po chodbách,“ popisuje průvodce tehdejší ponurý ráz stavby.

Horečka usmrtila stovky mužů

Josefov byl sice původně postaven proti Prusům, ale během let se politická situace změnila a Rakušané se s Prusy spojili proti Napoleonu Bonapartovi. Během bitev se do nemocnice dostalo tolik raněných, že byla její kapacita přetížená. Po napoleonských válkách nastala chvíle klidu, kterou vyrušily jen dvě události. V roce 1831 to byla epidemie cholery. Ale nemocniční lékaři ji zvládli tehdy na jedničku, což se projevilo na počtu obětí - zemřelo jenom deset lidí. Rok 1849 byl pro Josefov horší. „Horečka neznámého původu usmrtila několik stovek lidí. Jak se znenáhla objevila, tak také zmizela. Jen maďarský pluk ztratil 400 mužů,” popisuje Tomáš Jirouch.

close Příběhy info Zdroj: Deník zoom_in Příběhy

Nejblíže dobývání byla pevnost v roce 1866, do josefovské nemocnice začaly proudit zranění od Náchoda, z České Skalice a pak i z bitvy u Hradce Králové. Počet lůžek byl zdvojnásoben. Nebyla dohoda o ochraně polních nemocnic, takže mnozí vojáci umírali při transportu do nemocnice. „Ti, kdo se sem dostali a neumřeli, byli rychle ošetřeni a vlakem okamžitě posláni na Vídeň, aby se uvolnil prostor pro nově raněné. Na nádvoří byly zařízené stany, protože kapacita nemocnice byla enormně překročena,“ uvádí Jirouch.

Zánik pevnosti v roce 1818 kvůli přespříliš zastaralé technologii obrany se projevil kladně právě v nemocnici. Vznikla zde nová oddělení. Za 1. světové války prošlo Josefovem na 200 tisíc ruských a 15 tisíc italských zajatců. „V této budově pak umíraly stovky z nich každým rokem války, většinou na nemoci. Za druhé světové války zde byl lazaret wehrmachtu.“

Pobyt Sovětů připomínají mozaiky

V roce 1968 došlo k okupaci vojsk varšavské smlouvy a Sověti se usadili i zde. V josefovské nemocnici pobývali za dobu její existence Poláci, Maďaři, Češi, Italové, Srbové, Černohorci, Rumuni, Rakušané, Francouzi, Rusové, Němci, Maďaři, ale byli to právě po roce 1968 Rusové, kteří Josefov nejvíce poničili. „Jejich okupace je tady v nemocnici všudypřítomná, což je patrné v hlavním průchodu na dvou budovatelských nástěnných mozaikách,” upozorňuje Tomáš Jirouch. Paradoxem je, že po invazi „spřátelených” vojsk bylo v nemocnici ošetřeno několik lidí, kteří byli právě následkem invaze zraněni. Úspěšně se tu vyléčilo i jedno přejetí tankem, zraněný muž to přežil.

close Během válečných konfliktů byly v nemocnici umístěny tisíce zraněných vojáků. Po roce 1968 byla obsazena rudou armádou. Nyní jíž přes dvě dekády chátrá. Město marně hledá její využití. Po odchodu armády v roce 1991 budovu několikrát využily filmové štáby. info Zdroj: Deník/Jiří Špreňar zoom_in

Tehdejší sovětští doktoři nemocnici hojně využívali, dokonce se tady léčili ranění z Afghánistánu. V roce 1991 předali nemocnici Armádě ČR poměrně v dobrém stavu, plně funkční a plně vybavenou, i když zastarale. V roce 2005 získalo nemocnici město Jaroměř. To si s jejím využitím ale už téměř dvě dekády láme hlavu. Asi nejnadějněji vypadal plán z roku 2009 na využití nemocnice a vedlejších čtvercových kasáren jako věznice. Projekt nazvaný „Ostrov naděje” ale padl.

Ani Babiš nemocnici nepomohl

Před pěti lety (v dubnu 2018) zavítal do nemocnice i tehdejší premiér Andrej Babiš. Nápad vdechnout život objektu přestavbou na areál, kde by se mohli ze svých zranění zotavovat vojáci, policisté, záchranáři, hasiči a další lidé, kteří přišli k psychické či zdravotní újmě ve službách státu, premiérovi představil Milan Libich ze spolku Ochránci památek pevnosti Josefov. „Je to nápad, který se u nás v republice ještě neobjevil. Chtěli bychom, aby to sloužilo válečným veteránům, hasičům, policistům – prostě lidem, kteří nesou kůži na trh každým výjezdem nebo zásahem,“ uvedl nad modelem vojenské nemocnice Milan Libich. „Dobře – dám vám e-mailovou adresu, popište nám to všechno do mailu a my zorganizujeme schůzku. Svoláme policii, armádu, hasiče, vězeňskou službu, celníky…,“ zareagoval tehdy premiér, ale jedním dechem pro jistotu dodal, že žádný výsledek neslibuje. „Slíbili jsme akorát schůzku,“ řekl na odchodu Babiš.

Vojenská nemocnice Josefov

Kde stojí: Vojenská nemocnice stojí v centru pevnostního Josefova, na náměstí Boženy Němcové

GPS lokace: 50.3401950N, 15.9313383E

Kdy a kým byl postaven: Byla postavena v letech 1785 – 1789 jako součást pevnosti Josefov.

Kdy a jakou zažil největší slávu: Během válečných konfliktů byly v nemocnici umístěny tisíce zraněných vojáků. Po roce 1968 byla nemocnice obsazena rudou armádou.

Odkdy a proč chátrá: Chátrá už téměř třicet let. Město marně hledá její využití. Po odchodu armády v roce 1991 budovu několikrát využily filmové štáby.