Kliknutím zvětšíteKdyž se na členy spolku Společnost železniční výtopna Jaroměř obrátil majitel dřevěné chatky s tím, že je to původně starý vagon, až takové překvapení to nebylo. Podobné nabídky přicházejí, ovšem většinou nejsou z historického hlediska zajímavé. Tentokrát však narazili na výjimečný kus.
Podařilo se jim přivézt od Kunětické hory skříň osobního vozu třetí třídy rakouské severozápadní dráhy z roku 1872, zřejmě se jedná o vyřazený vagon z pardubického nádraží. Ten doposud sloužil jako chatička.
„Někdo si ho koupil a odvezl do lesíka pod hradem. Majitelé ho údajně chtěli dovézt jinam, ale cestou zapadli a na tom místě postavili zídku, postavili ho na ni a vznikla z toho chatička,“ líčí příběh nevšedního exponátu předseda spolku Bohuslav Škoda.
Vloni se majitelé rozhodli pro prodej poté, co pozemek pod objektem získal nový vlastník. Nadšenci z Jaroměře neváhali a ihned potvrdili zájem.
Nechtěli, aby jim ho někdo vyfoukl, ale ještě chvíli trvalo, než dali dohromady peníze. Zaplatili totiž 55 tisíc korun za skříň a zhruba 30 tisíc stál převoz.
„Skutečná hodnota je někde jinde, je to historický a jedinečný kousek. Takto staré vagony po republice moc nejsou,“ zdůrazňuje Škoda, který odhaduje, že podobných exemplářů bude v republice asi deset. „Dá se to srovnat s naší skříní vozu druhé třídy a Národní technické muzeum v Praze má poštovní vůz.“
Znalec železnice si také pochvaluje dobrý stav získaného unikátu. Majitelé ho totiž postavili na vysokou zídku a udělali nad ním střechu, která sloužila jako terasa. Díky tomu byl v suchu.
Slovo dalo slovo a nadšenci z výtopny mohli vloni na podzim uplatnit své dosavadní zkušenosti s převozem těžkých exponátů.
„Pan řidič moc nevěřil, že se to podaří, ale už víme, jak na to,“ usmívá se předseda spolku.
Vagonek pomocí jeřábu naložili a zprvu po lesní cestě odvezli na nákladním autě. A tím si zajistili hlavní novinku svého muzea.
„Zajímavostí je, že nástupní plošinky nemá zepředu, ale dovnitř se chodilo jednotlivými dveřmi z boku. Zatím je v takzvaně nálezovém stavu. Kolegové vagon vyčistili a odstranili různé novodobé prvky jako tapety a samolepky. Nyní je vidět původní konstrukce.“
Vůz dnes stojí na jedné z kolejí v objektu výtopny a na první pohled je patrné, že jde o skutečně starý exponát. Jedná se o takzvanou skříň vozu. Podvozky se totiž u podobných vagonů nedochovaly, protože jejich rámy byly původně dřevěné a pouze oplechované.
„Prostě se na nich projevil zub času. Novější vozy již měly kovové rámy, takže se zachovaly a dalo se s nimi dále pracovat. Náš vagon máme na rámu jiného vozu, abychom s ním mohli zajet do výtopny. Vypadá to tak, jako že to k tomu patří, ale původní to není,“ říká Škoda a rozhlíží se po výtopně, kde jsou jeho kolegové v plné práci. Je totiž sobota a to je v muzeu po celý rok pracovní den. Nyní je navíc těsně před sezonou a finišují opravy budovy i železničních exponátů.
Další je například renovace služebního vozu pro nákladní vlaky z roku 1909. Byl vyrobený v Ringhofferových závodech v tehdy ještě samostatné obci Smíchov. Obnáší to nátěry kovových součástí, což znamená opískování, základní nátěr a vrchní nátěr.
„Také děláme novou výdřevu a podobně. Kdybychom měli možnost na tom intenzivně pracovat, byli bychom u cíle za půl roku. V praxi ale záleží na našich časových možnostech,“ vysvětluje pětatřicetiletý Michal Havránek.
Jeho otec stál u začátků muzea a také on spojil svůj pracovní život s železnicí. Pracuje na Správě železnic, učí strojvedoucí, jezdí se zkušební lokomotivou a zabývá se také diagnostikou tratí.
Jaroměřské muzeum vloni navštívilo 13 tisíc lidí. Pro veřejnost bude otevřené od 1. dubna o víkendech a o státních svátcích od 9 do 16 hodin, v červenci a v srpnu bude otevřeno každý den. Skupiny zájemců se mohou nejlépe alespoň tři dny předem objednat a domluvit si vhodný termín. Vstupné letos po třech letech zdraží. Místo 80 korun dospělí zaplatí 120 korun.
„Rodinná vstupenka však příliš nezdraží. Kromě dalších nákladů navíc budeme muset investovat do nového pokladního systému,“ podotýká Škoda a zamýšlí se nad otázkou, jaké mají členové spolku plány do budoucna.
„Sen bychom měli, ale nevíme, jestli něj bude čas. Rádi bychom zprovoznili naši parní mašinku číslo 310. Má to ale háček. Trávíme tady tři dny v týdnu ve volném čase, aby to vůbec fungovalo. Pokud bychom se pustili do zprovoznění „třistadesítky“, museli bychom tady být pořád. Parní mašina spotřebuje strašně času, aby se udržela v provozu. Na hodinu provozu parní lokomotivy připadá 10 hodin údržby. Navíc platí, že jedna věc je oprava lokomotivy a druhá její provoz.“
15
2
Čtenář 
Tipy na víkend
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
