Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Žili pod stálým dohledem StB

Červený Kostelec - Ke sklonku éry vládnoucí totalitní Komunistické strany Československa začala v Červeném Kostelci fungovat skupinka odvážlivců, napojených na pražský disent. Dávala hlasitě najevo, co si o zdejším zřízení myslí.

1.12.2014 1
SDÍLEJ:

Sametová revoluce v Praze.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

Hlavními představiteli tehdejšího místního disentu byli Milan Hruška, Tomáš Kulda, Zdeněk Kincl a Jiřina Hašková. Ti přišli v pátek v podvečer besedovat do zdejší místní knihovny o životě za totality a Sametové revoluce.

Jedním z hlavních iniciátorů byl Milan Hruška, který přiblížil začátky vzniku disentu v Červeném Kostelci, který byl zároveň nejsilnějším v celém náchodském regionu.

„Několik let jsem poslouchal Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, což byly v té době jediné zdroje, kde se dalo dozvědět, jak to tady opravdu funguje. To mě nabudilo natolik, že jsem se chtěl zapojit i aktivně. Největší problém byl, že nebylo s kým revoluci dělat. Na maloměstě, to je něco jiného než v Praze, kde se odpůrci scházeli po kavárnách. Tady jsem byl sám. Zlom přišel, když nás na státní svátek v roce 1988 v Praze pokropili studenou vodou. To nás tak naštvalo, že se nás dalo pár statečných dohromady a začali jsme proti režimu vystupovat i veřejně," svěřil se Milan Hruška.

K odpůrcům totality se připojila také nebojácná, tehdy devatenáctiletá dívka Jiřina Hašková.

„Ke kostelecké skupince jsem se připojila na přelomu roku 1988/89. Když jsem nastoupila do práce v České Skalici, tak jsem se seznámila s Tomášem Kuldou, který v té době už v kostelecké skupině pracoval. Jelikož jsem tehdejší režim neměla ráda, tak jsem se k nim přidala. Aktivně jsem se začala projevovat v červenci 1989, to mně bylo devatenáct, a tak jsem o nějakých následcích moc nepřemýšlela," řekla Jiřina Hašková.

Zažila také spoustu nepříjemných chvil, ale její přesvědčení jí pomáhalo vše zvládnout.

Mnohahodinové výslechy

„Nepříjemné bylo, když jsme se sešli v restauraci, kam se chodila tenkrát mládež bavit a někdo tam řekl, že mě slyšel mluvit na Svobodné Evropě. Tím jsem přišla téměř o všechny kamarády. Problémy byly i v rodině, kde mě napadala švagrová. To člověka opravdu mrzelo. Chápala jsem to a také jsem nechtěla nikoho zatahovat do nebezpečí, protože to už opravdu nebyla legrace. Byla jsem mladá, a tak jsem to zvládala. Mnohahodinové výslechy a neustálý dozor státní bezpečnosti moc příjemné také nebyly," uvedla stinné stránky disentu Hašková. A dodala: „Jsem ráda, že jsem se zapojila a stálo to za to. Ničeho nelituji. Bylo spousta odvážných lidí, kteří pomáhali, ale snažili se to dělat tajně, aby neohrozili rodiny."

Na besedě odpůrci totalitního režimu připomenuli některé z akcí, které se snažili ve městě uspořádat a dát jimi najevo své postoje. Všechny jejich aktivity ale byly v neustálém hledáčku Státní bezpečnosti (StB), a tak se řada lidí neodvážila na ně přijít. A kdo přišel, většinou skončil s pouty na rukou a u mnohahodinových výslechů.

Aktivity členů protikomunistického odporu se vládnoucí komunistické straně nelíbily, a tak žili pod neustálým dohledem StB.

Na páteční besedě účastníci vyslechly i několik autentických nahrávek ze Svobodné Evropy, kde se o kostelecké skupině mluvilo.

„Toho, že jsem se v odporu angažoval, jsem nikdy nelitoval, ale chvílemi jsem měl strach. Ne tak o sebe, ale o rodinu a děti. Nebo o to, že budu muset utéct za hranice a všechny tady nechat. Nejhorší to bylo v době, kdy mě obvinili kvůli „Několika větám". Počítal jsem s tím, že to bude obnášet asi jeden rok ve vězení, tak jsem se s tím i smířil a řekl si, že vydržím. Měl jsem štěstí, že to bylo na podzim v roce 1989 a k soudu už nedošlo. Po revoluci jsem se dozvěděl, že jsem dostal paragraf, kde bylo minimum patnáct let," líčil Milan Hruška.

17. listopadu 1989 byl doma a jako každý den poslouchal zprávy. Tam se teprve dozvěděl, že se v Praze něco děje. A tak přes své zdroje z disentu začal shánět aktuální zprávy.

„Hned 18. prosince jsem založil v Červeném Kostelci Československou demokratickou iniciativu. Hned se sešlo asi dvaadvacet lidí. To bylo na osmitisícové město velice dobré, protože nikdo nevěděl, kam bude vývoj směřovat a jak vše dopadne," vzpomínal Hruška.

Protikomunistické iniciativy připravovaly velké demonstrace na 10. prosince 1989. Studenti je ale předběhli a s odstupem času jsou i rádi, protože si nejsou jisti, zda by se jim podařilo zapojit takové davy lidí a dotáhnout to ke zdárnému konci.

Revolucí to však pro Milana Hruško nekončilo. Přidal se k pražské skupině a účastnil se politických vyjednávání. Následně se do politiky zapojil i aktivně.

Po revoluci zasedal v parlamentu

„Po revoluci jsem byl kooptovaný hned v první vlně 30. ledna 1990 za komunistickou poslankyni do parlamentu. Tam jsem byl do doby, než se rozpustilo Československo. To bylo hodně těžké období. Neustále se sváděly boje se slovenskými kolegy. Ve sněmovně se trávilo celý týden od rána do noci a domů jsem se dostal tak chvíli na víkend. To také poznamenalo rodinu. Dnes mají poslanci zlaté časy, tolik volného času jako oni nikdo nemá. Nelitoval jsem bojů s bolševikem a ani revoluce, ale toho, že jsem šel do parlamentu. To mě stálo rodinu. Svoboda mně tak zlomila vaz," uvedl Hruška.

Po odchodu z parlamentu s politikou definitivně skončil. „Jsem hrdý na to, že se podařilo demokracii vybojovat, ale nemám potřebu se dál veřejně angažovat. Teď se věnuji práci, životu a koníčkům, na to jsem neměl nikdy předtím čas," řekl Hruška. Současná situace v politice ho prý silně znepokojuje. „Je potřebné o demokracii stále pečovat a hlavně to vše připomínat dětem, které toho vědí hodně málo. Já se o to snažím a každý rok chodím o totalitě do školy vypravovat," dodal.

Autor: Jiří Mach

1.12.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
V Náchodě volili Pavel Bělobrádek, Jan Birke i Soňa Marková
11

V Náchodě volili Pavel Bělobrádek, Jan Birke i Soňa Marková

Adolf Klepš

Hlasovat lze i pro zesnulého náčelníka krkonošské horské služby

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Z Hronova do Náchod se poběží po šedesáté

Náchod, Hronov - Už 60. ročník silničního běhu Hronov – Náchod se uskuteční v sobotu 21. října.

Kuriozity volebních místností: Autoservis, dům hasičů i sauna

Královéhradecko - Poslance lidé do sněmovny pošlou z různých míst. V Petříkovicích na Trutnovsku volební komise sídlí na koupališti, V Polici na Náchodsku zase v prostorách sauny.

Češi v cizině se k volebním urnám nehrnou

Náchodsko - Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky začínají dnes úderem 14. hodiny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení