Jedním z nich je polický rodák Jan Šolta, který prožil srpnové události na vojně na letišti u Čáslavi. Aby se vyhnul nejotravnějším částem vojenského výcviku, předstíral, že je nemocný.

„Ale když jsme byli ve tři ráno vzbuzeni rotmistrem, že jsme okupováni, tak jsem se okamžitě uzdravil, nafasoval ostré a samopal a šli jsme bránit republiku. Jenže brzy jsme zjistili, že se nedá dělat vůbec nic, kasárna byla obklíčena polskými tanky, nad letištěm lítala letadla, která hrozila, že budou bombardovat letiště, pokud by se někdo přiblížil ke strojům…,“ vzpomíná Jan Šolta.

Českoslovenští vojáci prožívali od počátku invaze velké ponížení a reagovali různými akcemi – do jedné z nich se zapojil právě i Jan Šolta. Společně se dvěma kolegy z posádky ve Kbelích se rozhodl, že se zajedou podívat na Václavské náměstí k soše sv. Václava. Pod ní lidé po smrti Jana Palacha improvizovaně vytvořili památník, kam nosili květiny. Komunisté památník neodstranili, ale postavili před něj květináče s tújemi, aby se k němu lidé nedostali. Lesíku lidé říkali „Štrougalovy sady“ podle tehdejšího tajemníka ÚV KSČ Lubomíra Štrougala.

Riskantní „brigáda“

„Tak jsme přišli k těm Štrougalovejm sadům a zorganizoval jsem na místě ‚brigádu‘, kdy jsme to všechno vytrhali, vysypali a rozdupali, takže během chvilky bylo po sadech,“ vyprávěl Jan Šolta s tím, že je u toho někdo vyfotil a tyto fotografie se následně dostali do rukou příslušníků vojenské kontrarozvědky. Ti pak s fotodokumentací dorazili na posádku do Kbel a předložili ji k nahlédnutí důstojníkům. Ačkoli Jana Šoltu na fotkách poznali, zapřeli ho a vojenský lékař dokonce uvedl, že svobodník absolvent Šolta nemohl na Václavském náměstí být, protože v tu dobu ležel na ošetřovně. Díky tomu Šolta nebyl potrestán.